Vliv alkoholu na člověka | Klinika zdraví
logo

Klinika zdraví

 Elena Prengemann: A vůbec, mnozí považují alkohol za nejnebezpečnější látku na planetě, která působí na lidi. Protože pokud je kokain, opium, heroin aspoň nějak společností  odsuzován, tak alkohol stojí v obchodech, je považován za potravinový produkt, užívají ho téměř všichni. A pokud se například někomu řekne: „po práci jsem přišel domů, píchnul jsem si dávku morfia nebo čichnul jsem si kokainu“, pak většina lidí se na člověka podívá s odsouzením. Pokud člověk řekne: „Po práci se uvolňují vínem[N1] , jednou týdně, nebo třeba jen na svátky“, pak je to považováno za normální. A právě ta skutečnost, že to společnost považuje za normální, toto vštěpování začalo již  před mnoha, mnoha tisíci lety. A bohužel, mnozí prostě vůbec neví o škodlivosti, a to i když mluvíte s lékaři. Pokud jsem na nějakých konferencích, je tam vždy nabízen alkohol. Lidé nejenže vůbec nemají povědomí o vlivu alkoholu na duchovní rozvoj - že je to skutečně duchovní úpadek, že pokud se člověk jednou napije alkoholu, pak jeho Osobnost po dobu tří týdnů, jednoduše ustupuje, je odpojena. Člověku ukradli tento čas, který mohl věnovat svému duchovnímu rozvoji. Část jeho života mu byla ukradena. Lidem prostě tyto znalosti ve společnosti... no, ony jakoby jsou, jsou v náboženství, v pravoslaví, podíváme-li se do buddhismu, také v islámu, jenomže se nějak zastřely. A dnes tyto programy, programy živočišného rozumu, jak je vidět, jsou silnějšími.

Diana Olejnik: Chtěla bych rozebrat tento fenomén z pohledu naší hypotézy. Proč se to děje? Proč člověka nezastavují žádné morálně-mravní normy? Vždyť ony jsou. Mnozí inteligentní, kultivovaní lidé se opíjejí stejně tak jako lidé s nižším vzděláním. To znamená, že zde nejsou žádné hranice. Znovu, kdo diktoval [N2] tyto morálně-mravní normy? Opět platí - vědomím. A morálně-mravní normy v naši společnosti umožňují, aby se tento jed vystavoval v regálech obchodů s potravinami, aby se vyráběl takový produkt jako je dětské šampaňské. Tyto normy dovolují války, násilí a zločiny. Tak nějak se to začleňuje do morálně-mravních… Umožňuje se volné[N3]  sledování pornografických filmů. To vše se nezastavuje. Kdo tedy stanoví tyto

morálně-mravní normy? A proč tyto normy neudržují člověka v tomto stavu? [N4] A vzniká takový pocit, že chybí to nejdůležitější, člověk v podstatě ztratil to nejdůležitější, co je schopno odolat tomuto masovému ničení lidí.

Pro mně osobně se to stalo jasným potom, když jsem si přečetla knihy a shlédla pořady s Igorem Michajlovičem. Protože to vrátilo znalosti o tom, kým ve skutečnosti člověk je. Pokud se člověk považuje za tělo a vědomí, tak tomuto procesu nemůže vůbec vzdorovat. Je naprosto ovladatelný, je si jistý, že to, co se s ním děje, nemůže být jinak. 

Fragment z pořadu SVOBODA OD DIKTATURY ZVÍŘETE UVNITŘ TEBE 

IM: Svoboda - to je Věčnost. Svoboda, to je svoboda od diktátu trojrozměrnosti, od hmoty. Svoboda od diktatury zvířete především uvnitř tebe. A toto je svoboda. A díky Bohu, lidé to cítí. Ale je i jiné chápání svobody. Svoboda, která je diktována zvířetem. Pro něj je svobodou moc. Čím větší mocí disponuje, tím větší stupeň svobody má. No, takto to vnímá systém. Ani dokonce ne systém. Takto to vnímá zvíře uvnitř nás, tj. naše zvířecí materiální část, se svým vědomím a vším ostatním. A každý člověk, jak říkáš, když zůstává sám se sebou, zvlášť když se člověk, řekněme, střetává s nějakými problémy v životě, a nebo prostě je v klidu a začíná uvažovat – „a kdo jsem já?“ Kdo je ve skutečnosti člověk? A když zapřemýšli o sobě – proč se nachází zde- tak tu u něj vzniká dokonce vnitřní disonance a nejčastěji, když se člověk dotýká něčeho světlého, duchovního ve svém nitru, tak začíná pociťovat strach. A čí strach pociťuje? Právě strach vycházející z vědomí. Kdo nepouští člověka ke skutečné svobodě?

Ž: A proč ho nevidí?

IM: Protože i to je část člověka. Už jsme o tom hovořili a nejednou. Vždyť naše vědomí není nic jiného než to, co stojí před naší Osobností… Ale člověk je Anděl i zvíře, otázkou je, kdo v něm dominuje, a co zůstane po krátkém časovém intervalu, kterému říkáme život. Anděl nebo zvíře? Mrtvé nebo živé?

Alexandr Kravčenko: Pojďme to nyní jednoduše shrnout, udělat závěry, abychom pochopili, jaké množství alkoholu začíná vyvolávat nějaké reakce v organismu.

Diana Olejnik: Mnoho lidí má mylnou představu, že malé dávky alkoholu, nebo řekněme, určitý druh alkoholického nápoje, prakticky nemá vliv na člověka. A nebo jeho účinek je  natolik zanedbatelný, že se to nemusí brát v úvahu. Patří k tomu také tzv. „inteligentní“ pití nápojů: sklenku vína nebo o něco více během večera, sklenička koňaku, která je vychutnávaná po malých doušcích. Ale ve skutečnosti, počínaje od 5 ml alkoholu, dokonce i v takovém množství, kdy se jed dostane do lidského organizmu, tak se člověk ocitne [N5] totálně pod vlivem vědomí, pod kontrolou vědomí, pod kontrolou systému. A stává se zcela ovládatelým a otevřeným působení jakýchkoliv sil.

Přibližně v množství od 5 do 30, do 50 ml alkoholu je u člověka zpočátku aktivní druhotné vědomí. Proto, jak říkala Taťána, člověk zažívá tuto euforii, je hodně výřečný. Zdá se mu, že je vševědoucí, všemocný, je ve stádiu „páva“, jak se tomu říka, takto ji nazývají. Nebo lidé často, aby se alespoň trošku uvolnili, jak sami říkají, zbavili se nadměrného napětí (před vstupem na scénu, před vystoupením před publikem), vezmou si právě takovou malou dávku alkoholu. Ale ve skutečnosti už sami sebe nekontrolují, nekontrolují svůj stav. To znamená, že z jejich strany již není žádná kontrola, kontrola v tomto okamžiku je zcela „v rukou“ druhotného vědomí

Dále, když člověk začíná zvyšovat dávku, po 50 nebo více mililitrech, přechází aktivita…  a dominuje prvotní vědomí. A pak člověk postupně, při přecházení všemi následujícími stádiemi, dojde do stádia [N7] [N8] úplné degradace, opilosti, do stádia prasete, prasátka, jak chcete ho pojmenujte. To znamená, že ztrácí naprostou kontrolu nad svým chováním a zpravidla se u něj více projevují agresivní, negativní emoce.

Druhý den ráno se probouzí, přichází vystřízlivění. Rozhlíží se kolem sebe: fyzicky se necítí zrovna nejlépe, ale nejhorší je jeho psychický stav. Všechno mu připadá šedé, nicotné, všichni se na něj dívají špatně, protože on si také s námahou začíná vzpomínat, co se stalo den předtím. Je skleslý. Převládají v něm negativní, smutné emoce. Druhotné vědomí začíná dominovat, říká: „No jak jsi jen mohl? Cos to včera vyváděl? Jak hluboko jsi klesl? “Konflikty v domě to vše zhoršují. A pod vlivem tohoto „kritika“ druhotného vědomí se prvotní vědomí („dítě“) začíná znovu vzpírat. A přichází návrh od systému: "Vypij si a všechno bude zase v pořádku." Člověk se znovu napije a opět se dostává pod kontrolu prvotního vědomí. No, to už v závislosti na vypité dávce, podle daného stadia, jak jsem již říkal. Tudíž každopádně, již při minimálním množstvím alkoholu, minimálním množstvím tohoto jedu, jež se dostává do lidského organizmu, člověk nekontroluje svůj stav a je řízen systémem. A to je velmi důležité chápa

Taťána Zinčenko: Chtěla jsem ještě trochu doplnit o tom, jak vidíme, že i při malém množství se aktivuje právě druhotné vědomí, a morální základ člověka, to lidské v člověku, jeho důstojnost jde do pozadí a člověk se dostává plně pod kontrolu právě ega, vědomí. Jak se to projevuje? První, k čemu dochází – to je soustředění se na „já“ - projevuje se egoismus -sobectví. Přitom jaké myšlenky mu přicházejí do jeho vědomí? Jaké myšlenky přijímá? Na co myslí? O čem to fantazíruje? O čem sní?

Co probíhá v tuto chvíli? Často samolibost. A hovořili jsme o tom, že se zcela zkresluje realita, tedy probíhá takováto montáž. Co se skutečně děje, člověk ale nevidí. Ale tato samolibost - tak snadno se komunikuje, jelikož je aktivní druhotné vědomí. Skutečně, disponuje velkou zásobou asociací, nějakých nápadů. Mnozí to dokonce přirovnávají k manickému stavu jednoho psychického onemocnění. Zdálo by se, malé dávky, ale přesto vidíme, že je člověk plně pod kontrolou druhotného vědomí, protože první, co vychází do popředí je sobectví a pýcha. 

Andrej Kovtunov, účastník MSH ALLATRA: Prosím, řekněte mi, tyto stavy, o kterých jste právě hovořili, a ta výřečnost, rozšíření vědomí a tak dále - je to samotný člověk? Je toto kladná stránka člověka nebo ...?

Taťána Zinčenko: To je, skutečně, vnímáno, a lidé to potom právě popisují jako program, protože tento stav si pamatují, jak ne [N10] jejich vlastní, to znamená jako něco, co  „není pro mne typické, nemohl bych takto.“ A pak druhý den se dokonce často za to stydí.

Andrej Kovtunov: Nebo naopak, chtějí to.

Taťána Zinčenko: Ano, nebo naopak, líbí se jim to: „Byl jsem tehdy tak skvělý! Všechno bylo pro mě tak snadné!“ I když to není ani jeho. Dokonce tu myšlenku často popisují, první myšlenku: „To jsi teda řekl!“ Nebo „To jsem teda řekla!”, „To jsem mu to dala!“, „Páni, jak jsem to udělala?“ Tato myšlenka a ihned následuje nárůst takovéto euforie a samolibosti. Takže euforie ve skutečnosti není způsobena samotnou látkou, ale aktivitou druhotného vědomí. Tyto myšlenky, to ony způsobují příliv této euforie, této pýchy.

Jak v prvním stádiu - euforie, kdy se člověk nachází pod kontrolou druhotného vědomí, tak i ve druhém, kdy je člověk pod kontrolou provotního vědomí a projevuje agresi, beztrestnost, neomezenost: „Můžu projevovat jakékoliv touhy, emoce a dělat všechno, co chci”. Není nic, co bych si nemohl dovolit: " Můžu projevit jakoukoliv agresi; můžu říct cokoliv; můžu udělat cokoliv“. Zde se na první místo dostává ego. A člověk ve výsledku jako Osobnost není přítomný. V obou stádiích pracuje program. Jenom v první situaci – druhotné vědomí a v druhé situaci – prvotní vědomí.

Uběhnou měsíce, než se Osobnost  bude moci znovu “navrátit” - stát se pánem ve vnitřním světě a vrátit se k rozvoji, k tomu, aby vůbec měla možnost aspoň nějak se projevit – to je ta mravnost, lidská důstojnost. Pokud člověk takto žije… jak řekl akademik Fjodor Uglov: pokud člověk pije trošku každý týden, tak v podstatě nebývá nikdy střízlivým, tak co bude s takovou Osobností? To znamená, že je to přímá cesta k subosobností. Uvedli jsme čísla. Ve skutečnosti jsou hrozná – 5 miliónu umírá na alkoholismus! Pokud se nad tím zamyslíte, stane se 5 milionů lidí subosobnostmi. To znamená, že to není prostě fyzická smrt člověka - je to duchovní smrt člověka.

Alexandr Kravčenko: Použiji terminologii, přijatou naší koncepcí: člověk, který konzumuje alkohol, nezáleží na tom, v jakém množství – je zvíře, který je plánovitě veden systémem na porážku. Nemyslím si, že je zde nutno se nějak stydět nebo naopak, snažit se korektně obejít tyto věci. Jsou to prostě a jednoduše titéž sebevrazi, vědomí jim jenom malinko nahradila mechanismy, a oni si myslí, že je u nich vše v pořádku, vše je skvělé. To znamená, že se znovu vracíme k otázce záměny reality. Vědomí zaměnilo: „tady máš euforii místo štěstí, místo citu. Na tady máš pýchu“. Zesiluje egoismus. Znovu, je zde třeba chápat, kdo to jsou alkoholici a narkomani?

Diana Olejník: Egoisté.

Taťána Zinčenko: Jsou vedeni instinktem dominance, v podstatě instinktem mocí prvotního vědomí.

Alexandr Kravčenko: Zcela správně.

Taťána Zinčenko: To se již projevuje  agresivitě.

Alexandr Kravčenko: Dobře. Podívejte se ještě na velmi důležitý a zajímavý moment. Často slýcháváme rčení,alespoň v ruštině jsou: „upil se k smrti“, nebo také „jako prase“. V minulosti existovalo takové rčení: „Když ses napil, tak přinejmenším nejez vepřové – nebudeš kanibalem. Jez mrkev“. Proto by se lidé nejenže měli zamyslet, ale také uvědoměle přistupovat k tomu, co dělají. Co přináší alkohol do jejich života? A nebo alespoň udělat svou volbu. Odvážně se přiznat: „Ano, jsem egoista. Ano, rozhodl jsem se pro sebe ukončit život – stát se suboosbností“. Takže je to takový „běžící pást“, jež opravdu účinně funguje, jelikož slyšeli jsme čísla a statistiky, a nejsou přece příliš příjemné.

Valéria Skopič, psycholog (Ukrajina): Lidé popisují druhý den po alkoholickém stavu, jako by z nich vyždímali všechnu šťávu, nebo jako by jim vysál někdo energii. Tedy dokonce z této samotné fráze, přichází pochopení toho, že v době, kdy nemají nad sebou kontrolu, někdo jim bere energii. Existuje i taková fráze: „propil svůj život“. Tudíž podle podmínek naší hry, hypoteticky lze vyslovit předpoklad, že člověk chápe, že disponuje energií, kterou musí na něco směřovat. Avšak pokud konzumuje alkohol, tak ztrácí kontrolu, a tato energie kamsi odchází. Žádná negativní emoce a žádný program živočišné podstaty nežije bez pozornosti člověka. A proto na to, aby program nějak existoval, aby prodloužil svůj účinek na lidi, odebírá právě tu životní energii, kterou člověk potřebuje pro svůj duchovní rozvoj.

Diana Olejnik: Ano, a k tomu je třeba dodat, že pokud alkohol úplně neodejde z těla  člověka, jeho život náleží systému. Člověk zůstává plně pod kontrolou systému. Dokonce malé množství alkoholu jsou vylučovány organizmem po dobu několika měsíců. Dnes jsme probírali (říkala to Táňa), že stačí jeden pohár vína jednou za týden – a to způsobuje permanentní intoxikaci, takže tento čas života člověka plně patří systému. To je velmi důležitý moment!  Pokud člověk přijme rozhodnutí: naposledy, poslední sklenička – i tehdy je nutno chápat, že musí uplynout určitá doba, nežli se dá říct, že se Osobnost ujala svých práv a začíná se aktivně zúčastňovat procesu života.

Tatiana Zinčenko: Ještěbych se chtěla vrátit k tomuto: Kdo se může stát alkoholikem nebo narkomanem, stát se závislým na takových látkách? Na tuto otázku jsou různé odpovědi, ale v podstatě pokud bereme v úvahu ty mechanismy, které jsme zde probírali, pravdivá bude jedna: každý, kdo to používá. Kdokoliv! A dokonce i duchovně vyvinutá Osobnost, duchovně silný člověk, který se rozvíjí a jde po Duchovní cestě. Jak jsme si vyjasnili, pokud bude užívat tyto látky, i kdyby to byly malé dávky (do 50 gramů), už bude pod kontrolou, jako Osobnost se už vůbec neúčastní řízení vědomí, ani těla. A vědomí naopak si člověka úplně podřídí – napřed druhotné, pak i prvotní vědomí. Mění se na zvíře. A dokud, jak říkala Diana, se to všechno nevyloučí, nic se neukončí, dokud se organismus nevyčistí, nervový systém – do té doby se už v podstatě jako Osobnost nemůže rozvíjet. Duchovní rozvoj je pro takového člověka nemožný.

Alexandr Kravčenko: No, nejenže Duchovní rozvoj je nemožný, tady již je třeba hovořit...

Tatiana Zinčenko: Ano, člověk se nachází celou tu dobu pod kontrolou systému, a jak si s ním system pohraje...

Alexandr Kravčenko: V minulých hrách jsme rozebírali, co se děje s lidmi, když vstupuje systém, vcházejí třetí síly, a k čemu to vede.

Alexandr Masnyj: Velmi se mi líbí analogie, která je uvedena v knize „AllatRa“, že člověk je v podstatě jako řidič auta. To znamená, že má dojet do určitého cíle, má se vrátit domů – do Duchovního světa. Dají mu určité množství benzínu, to znamená životní energie, má v autě navigaci, čili nějaký zabudovaný program. A když člověk požívá alkohol, je to, obrazně řečeno, jako by ho svázali a dali do kufru, a stroj, řízený tímto navigátorem, vybere předvolený program podle výchozího nastavení. A tento výchozí program, jak řekl Igor Michajlovič v relaci „Od ateisty k svatosti“ – to je bod smrti. A tak auto potichoučku vyjíždí na skládku, namísto toho, aby vezlo Osobnost domů. Pokud budeme pokračovat v této analogii, je také zajímavé, že čím víc člověk požívá, o to déle leží v kufru. V podstatě ztrácí

návyk řídit vlastní tělo a myšlení. A časem se to zhoršuje, a přivádí dokonce k oslabení rozumu, demence. Je opravdu zajímavé uvidět a pochopit, komu to prospívá pro koho je to výhodné. Kdo má zájem všechna auta přivézt místo do Pravého cíle na skládku? Systém živočišného rozumu, který nalaďuje všechny na tuto vlnu, na tento výchozí program, a tak auta bez řidičů se řítí na skládku.

Valerij Skopič: Přišlo mi právě takové pochopení, jak jsi říkal, „autonomní režim“. Je zajímavé, kdopak může vytvořit „autonomní režim“ pro auto, které nezná? V podstatě to znamená, že ten, kdo naprogramoval tento „autonomní režim“, určité automatické úlohy, tak ten zná i náplň zná tento program – řekněme tělo, které může reagovat na ty či one podněty, na provokaci. Znamená to, že tělo, lidské vědomí – to je produkt právě tohoto systému, který ho využívá, čistě jako takovou jeho hračku. Ale při kontrole Osobnosti  je možné to pozorovat a zvolit si, jakým směrem otočit to či ono dění. Jakékoli způsoby, které odvádí Osobnost a berou jí kontrolu – to je pouhá kulisa, která se zpočátku nabízí člověku jako takový pokus – jestli na to naletí nebo nenaletí, a potom se to zavádí do společnosti. Z toho plyne, že samotné tělo, a take samotné vědomí – je právě tento systém. A všechno, co je potřebné pro další existenci systému, je pouze vypnout kontrolu Osobnosti. Jakýmkoliv způsobem. Nyní jsou tématem našeho dnešního setkání alkohol a narkotika.

Světlana Kučeruk, lékař psychiatr (Ukrajina): Chtěla bych dodat něco o popularizaci alkoholu ve společnosti. To, jak to bylo kdysi v dávných dobách a dnes – naopak nezmenšilo se to. Děje se to prostřednictvím masových komunikačních prostředků – velmi aktivně. Ukazuje se krásný obrázek – lidé v krojích… To znamená, že se podsouvá, že se určitě jedná o národní tradice. Hlas v přenosu vás ujišťuje, že se jedná o „křišťálově čistý produkt“, nazývá ho „živá voda“. Navíc se na diváka obracejí jako na potenciálního konzumenta a přidávají fráze, jako „v tobě je síla, v tobě je vůle a mužnost rodu, v tobě je moudrost, ve tvém srdci je nezlomný duch“. A tyto všechny fráze....

A ejhle, skutečně, souhlasíš s tím, lidé to tak nějak přijímají jako normu. Proto je to strašné. Je potřeba to připomínat, a obracet pozornost na tyto věci, protože tyto překrásné obrázky se ti časem dostanou pod kůži.

No, a ještě takový moment z vlastní zkušenosti. Je to zase o to, že sami lékaři neberou vážně, že alkohol je velké zlo pro organismus. Panuje takové mínění, že pokud má člověk problém se žaludkem, tak se říká, že se nemá pít, ale když už, tak nic pod 40%, protože jinak to v tobě bude kvasit, bude to v tobě vyvolávat různé ..... A tento, jak to říci, „mýtus“ má skutečně ve společnosti podporu. A takových mýtů, které je nutno zbořit, je mnoho.

Tatiana Zinčenko: Ještě mimochodem o agitaci bych chtěla doplnit to, co už říkala Sveta. Existují rodiny, normální rodiny, kde dítě nevidí pití nebo drogy. Ale přesto se děti z takových rodin stávají alkoholiky nebo narkomany, anebo jen začnou popíjet. A tak vzniká otázka: co se to děje? V rodině takový příklad neviděly. A tady právě zapůsobila ta masová reklama. Jakoby se ve společnosti nabízela taková informační matrice, kterou dítě vidí ve filmech, a kterou vidí v partě vrstevníků.

A aby se tam cítil mezi svými, byl přijímán, aby byl cool a dominoval v partě, tak začíná, když vidí autority,  popíjet nebo brát drogy, následovat jejich příklad. A k tomu všechna ta reklama, která je všude: při vystoupení skupin (myslím hudebních), idolů takových dětí, přes všechno, čemu ani nevěnujeme pozornost, banery, plakáty a další, které slouží reklamě na alkoholické nápoje. A podobně je to ve filmech, seriálech. Tam je to vůbec, jakoby mimochodem, nenápadně, jakoby mezi řečí, ale alkoholické nápoje jsou tam neustále přítomné. Funguje to prostě jako povolení – povolení chovat se jako dobytek, povolení k takovéto sebevraždě, jak ve fyzickém, tak i v duchovním smyslu, pro úplně mladičkého člověka. A dál, už od určitého věku, pro něj se to už stává absolutně normální.

Jelena Maslova: V minulých hrách jsme rozebírali, že systém funguje podle algoritmu: přichází obraz, pak myšlenka, emoce, reakce těla, a příkaz k činnosti.A při práci s dětmi v pubertě, čeho jsme si zase všimli? Děti chodí a zpívají si písničky, které obsahují přímou propagaci alkoholu. Z toho plyne, že systém tak ukládá do dětí svoje programy: ve vědomí už je obraz, už je emoce, myšlenka, a zůstává jen počkat, až přijde příležitostná situace, kde se příkaz změní ve skutek. A tím lze vysvětlit případy, kdy se opíjejí alkoholem dětí z normálních  rodin, kde alkohol neviděly. Ale tento program, který se vkládá, prostě potom začíná fungovat.

Valeria Skopič: Chci doplnit něco o normách společnosti. Skutečně i v současné společnosti lze teď vidět, do jaké míry se staly destrukční látky, alkohol a narkotika (v zásadě víc alkohol) natolik normou, že lidé skutečně nevidí, že je to špatné a destruktivní, když to konzumují. Například, když položíme otázku, proč se to stalo normou, stačí se kamkoliv podívat a všimnout si: billboardy, reklamy, přenosy různých sportů – nic se neobejde bez reklamy na alkohol. Současně nikdo neříká:“Tady, dejte si, pijte a budete také významní a úspěšní“.

Prostě se ukazuje obraz úspěšného člověka, a na konci, na několik vteřin, malinký obrázek alkoholu. A tak si lidé dobře zapamatuji, že je to normální, přijímají informaci jako celek, a v tom i to, že právě ten poslední obrázek s informací na něm, způsobil onen úspěch, to znamená, že právě díky tomu, co je na tom obrázku, například alkoholu. Když se zeptáte lidí „Jak vidíte svátek, co je pro vás svátek?“ většina odpoví, že je to hodování, alkohol. Přitom na otázku „Dává vám alkohol pocit štěstí?“ – nikdo o tom nemluví. Jednoduše říkají: „Ne, jen tak prostě trávíme čas“.  Totéž se týká zármutku: když lidé ze smutku a neštěstí pijí alkohol, jakoby, jak se říká, „zapíjejí smutek“. Ale na otázku, jestli je smutek nebo neštěstí potom menší, je odpověď - menší to nebude.

Také existuje takový stereotyp, že alkohol je dobrý na zahřátí, když je zima. Ale ve skutečnosti se nikdo neohřeje, jen dojde k otupení pocitu. Totéž platí o zvyku dát si alkohol na kuráž. Zase platí, nepřidává to na kuráži, jde o záměnu obrázku, že máš odvahu, ale ve skutečnosti nad sebou ztrácíš kontrolu.

Když pozoruješ tuto situaci, a ptáš se lidí, co je nutí zase požívat alkohol, jít ho koupit, všichni říkají, že viděli reklamu na alkohol, prý ano, je to údajně špatné: fyzicky i psychicky – ale nikdo je nenutí, nikdo jim nevnucuje do ruky skleničku ani flašku, ani narkotika, nikdo nemůže člověka přinutit to udělat bez jeho vůle. Znamená to, že něco neviditelného lidem velmi aktivně dává informaci, tak jako nástroj „Overtonovo okno“, to znamená, že společnosti se natolik vštípila informace, tolik se o tom hovoří, že se otupil její význam. A lidé si všímají, že nikdo jim nedává do ruky alkohol, že oni sami jdou, vybírají si ho, a sami neví, proč. To znamená, že něco neviditelného je ovlivňuje přes myšlenky.

Mám známého, který byl drogově závislý. „Fičel“ na tvrdých narkotikách. Dlouho jsem ho neviděla, kolem dvou let. Když jsem ho opět uviděla na ulici, vypadal velmi dobře, opět fyzicky na výši, usměvavý, a takový světlý. Povídali jsme si, a přiznal se, že se vyléčil ze závislosti. Na otázku, jakým způsobem, odpověděl: „ Prostě se mi zprotivila ta šeď života. Prostě jsem se jednoho krásného dne vzbudil a pochopil, jak je to hloupé.“ Sám pochopil, že nemá v životě vůbec žádný cíl. A tak se začal sám sebe ptát: „V čem je vůbec smysl mého života?“

Diana Olejnik: Ano, poslouchala jsem Leru a zamyslela se nad otázkou, jak vlastně vůbec začíná alkoholismus? Vždyť to nezačíná první skleničkou. Začíná to vytvářením egoismu v člověku, s formováním pocitu významnosti, v posilování pýchy. A to je ten háček, na který ho chytá jeho vědomí, a vytváří to v něm. To znamená, že v podstatě jde záměna pravého smyslu života, pravdivého chápání toho, čím je vlastně člověk, za to, co mu předkládá vědomí: „Ty jsi takový důležitý pro tento svět. Ty musíš od života dostat co nejvíce“. A když se člověk žene za touto iluzí, že „ jsem takový důležitý, všechno je tady pro mě“, a vyrůstá, rozvíjí se v egoistu, tak samozřejmě se setkává s tím, že to tak zdaleka není.

Kolem něj je dalších sedm miliard egoistů, a všichni se honí za tím samým, a vede se jim různě: někdo se realizuje více, někdo méně. A tehdy člověk... Mnozí alkoholici, lidé kteří propadli alkoholu, často vyprávějí, jak to všechno začalo: „ Přestali mně brát vážně. Já jsem ztratil...“ – ztratil nějakou funkci,  významnost ve svém okolí, někdy prostě v rodině: „Už si mně neváží, přestali mě poslouchat“. Tento ztracený pocit významnosti. A ihned přijde nabídka od vědomí: „Tak si dej, napij se “. A v té iluzi co se vlastně děje? To, co jsme už popisovali: člověk si najednou začne tuto iluzorní významnost ( ona je od samého počátku  iluzorní) obhajovat. A potom přes alkohol a narkotika se snaží tu svou významnost obnovit. A

ukazuje se, že se člověk skutečně stává bezbranným pouze tehdy, když si myslí, že on – to jsou jeho myšlenky, emoce, a přání. Toto ztotožnění se se svým vědomím mu nedovoluje udělat jinou volbu. Ale kdybychom věděli a obnovili Znalosti pro všechny o tom, co je člověk - je to Osobnost...

A Lera to řekla správně. Když jdu po ulici, nikdo mě nenutí zvedat oči a dívat se na tu reklamu. Anebo, když už se podívám, co ve mně vyvolává ten impulz a to přání se podívat na tu barevnou reklamu? ... Nikdo nevybíhá z obchodu s potravinami a nedává mi do tašky láhev vína nebo nějakého jiného alkoholu. Já si to vybírám. Ale kdo si vybírá? Tady jsme spíš prohráli a ihned ztratili, když jsme zapomněli na to, kdo je vlastně člověk. Kdo může udělat jinou volbu? A co může dělat? Protože nyní tady hovoříme, já to vše poslouchám, a navozuje to tak silný pocit bezmocnosti, že člověk není schopen tomu vzdorovat. Není schopen se tomu postavit, pokud zapomene, na to, že je Osobnost, duchovní bytost, má spojení s duší, a to znamená s Duchovním světem. Je trvale ve spojení s ohromným potenciálem, ohromnou silou, která se dokáže postavit čemukoliv. A tato ztráta znalostí dělá člověka loutkou v rukou vědomí, a co je horší, v rukou toho, kdo za tím vědomím stojí.

Toto je ten mechanismus: tak probíhá propadnutí alkoholu. Ve vědě, v medicíně, se pozornost soustřeďuje na chemické působení, co se děje s mozkem, právě proto, že hyne kůra mozková, člověk degraduje. Ale to je následek. To, co se děje v mozku – to je důsledek programů, které realizuje vědomí. Ale v podstatě klíčový moment spočívá v tom, že skutečná degradace člověka je, když  ztrácí svědomí. Říkáme o člověku - je to opilec. Často o něm říkají: „Člověk ztratil svědomí“. Stává se krutým a cynickým ve vztahu k dětem, ve vztahu k vlastním dětem (může je bít), k rodičům, k ženě – k nejbližším lidem, nehovoře o jiných lidech, náhodných známých, spolupracovnících atd. To znamená, je skutečně jako zvíře. A svědomí – co je to? To je jako zvonek, projev duchovní síly člověka, je to projev Duše v něm, jeho duchovní složky. Proto vše vypovídá o tom, že pouze tehdy ztratíme spojení s Duší, když zapomínáme, že naše skutečné „já“ - to je Duch, Osobnost, je to duchovní bytost...

A zde je jeden velmi důležitý moment: duchovní bytost má smysl. V nás jako Osobnosti, jako duchovní bytosti je založen velmi hluboký smysl. A vše, o čem tu hovoříme, ukazuje na to, že vědomí zaměňuje pravý smysl a cíl bytí člověka a to, jak se má realizovat do této iluze významnosti. A když člověk ztratí pravý smysl života, pouze tehdy se stává bezmocným, a tehdy může podlehnout jakémukoliv vlivu. Osobnost se už vlastně vůbec nijak neúčastní toho, co se děje s tou lidskou bytostí, s tím, co z ní zůstalo.

Ale proč je to pro systém výhodné? Proto, že základní cíl systému, vědomí, ďábla, který to vše řídí, je obrat člověka o jeho životní energii, nedovolit mu duchovně se rozvíjet, realizovat se jako duchovní bytost. A tak nám systém jednoduše demonstruje, jakýmkoliv způsobem, za každou cenu bude člověka obírat o život přes jeho pozorno

Ve skutečnosti člověk je hospodářem v této situaci, takovým dobrým  hospodářem v dobrém slova smyslu. Pouze Osobnost je svázána s Duší, pouze Osobnost je svázána s tou životní energií, která nás plní tou nejsilnější energií, energií Lásky. Má možnost s tím zacházet tak, jak zacházet má. Ale co dělá vědomí? Ono nemá přímý přístup k této energii, ale jen přes pozornost Osobnosti, to znamená, že se snaží všemi možnými způsoby přilákat pozornost Osobnosti a přes pozornost, kterou mu ona dá, odebírá onu životní energii. A tak mu podstrkuje různé obrázky. Přes prvotní vědomí se objevují tyto obrázky na monitoru v našem mozku. A dokud se Osobnost nepodívá na nějaký obrázek, dokud mu nedá svou pozornost, dokud tento obrázek nemá pro ni význam, tak se nic nebude dít. Dokud sama nezvednu oči na tu reklamu, a sama nezajdu do obchodu, nic se nestane. A pro to musím vědět, kdo skutečně jsem, a chápat, jak mám řídit svou pozornost. Pouze s touto znalosti je možné tuto situaci zvládnout.

Alexandr Kravčenko: Jak se hovoří v knize „AllatRa“, systém sám nemůže s člověkem nic udělat, pouze mu předkládá návrhy.

Диана Олейник: Да. Предлагает, да.

Diana Olejnik: Ano, předkládá.

Alexandr Kravčenko: A to je právě to, o čem teď mluvíme, o těch mechanismech, o kterých hovořila Lera, všechny ty nabídky, které se objevují otevřeně v materiálním světě prostřednictvím televize, plakátů, a které se zesilují uvnitř v hlavě každého člověka. 

Velmi se mi líbí v cyklu pořadů „Pravda je pro všechny jedna“, jak Igor Michajlovič říkal, že štěstí je přirozený stav člověka. A co předkládá systém? „Tady narkotika, tady alkohol“. Jak jsme v předcházejících hrách už hovořili – nahrážka štěstí. A tak mám otázku: na co je mně, člověku, který je od prvopočátku šťasten, tato náhražka?

Ted’ jsme se zmínili o duchovních lidech. Ve skutečnosti je každý člověk duchovní, tady neexistuje rozdělení (systém rád všechno drobí). A dokonce duchovně silný člověk, když si dá jednu-dvě skleničky alkoholu, nevím, prostě z rozmaru, žertem, co získá? Nějaký pocit euforie, určitou svobodu? Ptám se: svobodu koho a od koho? Svobodu vědomí od Osobnosti?  A kdo triumfuje? Je to triumf vítězství ďábla nad Bohem.

Fragment z pořadu „SLUŽBA“

Igor Michajlovič: Člověk je duální, o tom jsme mnoho mluvili a v podstatě o tom mluví všechna náboženství. A satan, to není něco mýtického s růžky – to jsou právě myšlenky, které člověk v hlavě slyší a vnímá jako své vlastní. Vědomí není nic jiného než součást téhož systému, nebo ďábla, je nazýván různě, ale podstata je stejná. Člověk se ale od všech živých i neživých bytostí liší tím, že má duši. Člověk je duální, protože je z jedné strany Andělem a z druhé – zvířetem. Kdo v něm převládá, v takovém světě i žije. 

Vidíme, kdo v našem lidstvu dominuje dnes. Bohužel je to pravda. Pokud se chce někdo přít – chápu, že vzniknou otázky, řeknou: „Jaké právo má člověk sedět zde a mluvit o tom?“ Uvedu ale jednoduchý příklad - nahlédni do svého nitra beze lží. Opravdu se podívej do hloubi sebe – na co myslíš a co chceš. Co chceš, je jasné – jako vycházející z Osobnosti chceš sblížení s Duchovním světem, Lásku Boží a ostatní. A možná se někteří z vás o to snaží. Ale co dominuje? Kdo vámi manipuluje? Zlost, nenávist, agrese, závist. Touha mít to, co jiní. Copak to tak není? Pokud to tak není, pak mluvím se svatými. Potíž je v tom, že mluvím s lidmi. A to je pravda.

Čulpan Muchlisova, členka MSH „ALLATRA“(Republika Tatarstan): Měli jsme rozhovor s člověkem, který vede speciální kurzy na zbavení se závislostí – alkoholové, narkotické závislosti. Podělil se s námi o tuto zkušenost. Říká: „Dost často mě volají do škol, do školek, abych vystoupil před rodiči na schůzích, protože rodiče často přicházejí za dětmi opilí, ne ve střízlivém stavu. A před tím, říká, než se zabývám rodiči, přijdu k dětem a provedu s nimi test“. Dá jim za úlohu nakreslit, jak to u nich doma vypadá při oslavě. A víte, u všech dětí na obrázcích je vždycky stůl (to musí být – stůl), láhve, sklenice, poháry (každý nakreslí, jaak umí). A říká: “Já potom ty obrázky ukážu rodičům“. A úplně na začátku nám položil otázku: „Co si myslíte, kdy se projeví první zájem o alkohol?“ Tehdy jsem řekla: „No, nevím, možná v 18, možná v 15, 14“. A on řekl: „Ve skutečnosti je to v raném dětství, když děti vidí to hodování, všechny ty domácí oslavy. Pozorují rodiče, že rodiče vypili, a vidí, že je jim dobře, zdá se, mají veselou náladu. A ten zájem, už v dětském věku se jim zakládá (ten program), a už se může časem projevit.

A také nám ukázal dopis-výzvu, kterou inicioval profesor Uglov (dnes už jeho jméno bylo zmíněno), významný chirurg. V jisté době byla výzva, kterou podepsalo 1700 lékařů. Dopis byl adresován Státní Dumě, do Federální rady, a všem občanům Ruska. A co je tu zajímavé, že on také hovoří: „Proč alkohol a tabák, které se se svým zhoubným účinkem nijak neodlišují od jiných narkotik, jako jsou morfium, opium, marihuana, éther a další, a přinášejí škodu desetkrát i stokrát větší nežli všechny drogy dohromady, proč nejsou zahrnuty do zákona o boji s drogovou závislostí?

Může to být proto, že na alkoholu se vydělává víc než na jiných drogách? Že je s jejich pomocí možné zahubit víc lidí? Že umožňuje dokonat zhoubné dílo méně nápadně? Takže, není už čas přestat následovat příkazy mafie, přiživující se na životě a zdraví lidí?

Pozice zastánců umírněného užívání je chybná už ve svém základu, protože vychází z falešného předpokladu o existenci míry v užívání alkoholu – narkotického jedu. Pokud souhlasíme s tím, že u jedu existuje míra, pak je možné vypustit do volného prodeje všechny druhy narkotik s dávkováním - „používejte s mírou“. A celý národ zahyne na drogovou závislost“.

Diana Olejnik: Mám poznámku k tomu, že šíření toto zla ve světě a alkoholizace lidí je určovány a protežovány politiky, obchodníky a mafiánskými strukturami, které prostě na tom vydělávají peníze, a je to pro ně výhodné. Ve skutečnosti každý z těch lidí je jen kolečko v systému, je stejně podřízený svému vědomí, a řízený systémem. Na to, aby byl celý tento řetěz, toto schéma uvedeno do života, je nutné to přesně chápat a všechno to vědět. Myslím si, že ani mafiáni, ani politici toto schéma nevytvořili, ale skutečně existuje ten, co stojí za celým systémem našich vědomí, kdo tento systém řídí, a pro koho je to výhodné. Ale systém to potřebuje na to, aby takovým způsobem “štemploval” subosobností, aby všechny lidi přeměnil na masový proud subosobnosti.

Alexandr Kravčenko: Ano, a dokonce chodících.

Elčin Achmedov, člen MSH „ALLATRA“ (Ukrajina): K tomu, co říkala Diana, bych chtěl říct, že v Koránu, například v 5. súře ve verších 90 a 91 je pojmenován pravý viník a ten, kdo za tím vším stojí. Jasně je tam napsáno: „Věru opojné nápoje a hazardní hry – to jsou ohavnosti od satana“. A v 91 verši, tam je také jasně napsáno, že „s pomocí opojných nápojů a hazardních her rozsévá satan mezi vámi svár“. Takže v podstatě, to všechno, o čem se mluví, a je zřetelně pojmenován ten, kdo to zaviňuje. A Prorok, mír s Ním, hovořil: „Straňte se opojného, protože není pochyb o tom, že to je klíč ke všemu zlému, ke všemu zlu.“

Elena Prengemann: V starých arabských textech slovo „alkol“ znamená džin nebo duch, který přijímá rozličné formy, nebo nadpřirozenou bytost z arabské mytologie. Dále slovo „alkol“ označuje libovolné narkotikum nebo látku, které připravují o rozum. Význam slova „alkol“ je též spojován v astronomii se stálící, známou jako „Algol“ – je to hvězda ze souhvězdí Persea, a je známá také jako „hlava démona“. Tato hvězda má také název „Ahriman“, což je jedno ze jmen satana. A nynější arabský význam alkoholu… tedy slovo „etanol“ -znamená „algavu“ – což v překladu z arabštiny znamená „démon“. To znamená, že všechny tyto vědomosti – již jsme pokládali tuto otázku, kdo má zájem a kdo je autorem alkoholu a jiných narkotik – pokud si rozebereme etymologii slov, tak nám to také dává odpověď na otázku.

Co se týče křesťanského náboženství: dnes během svatého přijímání se podle tradice požívá Kagor - červené víno, tzn. člověku dávají alkohol tehdy, když se má právě otevřít v Duchu. Ale to je obrovský podvrh, protože tím se právě blokuje jeho Osobnost. A člověk, když přijde do kostela, namísto toho, aby se duchovně rozvíjel, dostává pravý opak: v takovém případě nad ním vládne satan.

Taky je zajímavé přijít na to, odkud se ta záměna vzala jak vznikla. Víno (ani u sůfijců), v jeho významu, to nebyl alkohol. Víno bylo… třeba tentýž Omar Chajjam, on psal svoje čtyřverší, svoji poezii v metaforách, a toto slovo ve všeobecnosti znamenalo Lásku Boží, tedy tímto slovem jí takto nazýval. Je totiž zjevné, že došlo k záměně i v křesťanství, a o islámu hovořil Elčin. V budhismu je také známo, že alkohol je škodlivý pro duchovní rozvoj člověka, nejen to, že škodí, ale že duchovní rozvoj zcela znemožňuje. A Buddha dokonce říkal svým učedníkům toto: „Nepijte alkohol. I když požijete množství, odpovídající kapičce rosy na konci stébla trávy (tak malinko), už nemůžete být mými žáky a já nebudu vaším učitelem“.

Elčin Achmedov: K tomu bych taky něco dodal: Prorok Mohamed, mír s Ním, také říkal podobná slova: „To, co je haram (arabský zakázáné) ve velkém množství, je také haram i v malém množství“. To znamená, že v podstatě neexistuje rozdíl: velká dávka, malá dávka, je to haram, je to zakázané.

Taisia Šikul, členka MSH „ALLATRA“ (Ukrajina): Ještě bych chtěla doplnit arabskou etymologii. Je to velmi zajímavé. Jde o to, že opravdu „alkohol“ v arabštině je „haualion//hajalion//chajalion“  a zlý duch také je „hulion//chuljon“. Ale nejzajímavější je, že to vše je odvozeno od slovesa, tedy kořenem těch slov je sloveso „halia//halja//chalja“ – zabíjet. Existuje též slovo se stejným kořenem „ichtalja//ihtalia“ a to je zákeřná vražda. A nyní, v  podstatě odpověď na otázku, komu se to hodí, pro koho je to výhodné? 

Celý dnešní večer mi vyplývá z paměti fráze Igora Michajloviče z pořadu „Služba“. Systém usiluje o neomezenou moc, proto i lidé pod nadvládou vědomí usilují o moc“. Co se v podstatě děje? Pokud člověk neví, kdo je, a Osobnost je zaslepená vědomím, tak člověk přijímá myšlenky jako svoje vlastní, a žije tím, co mu diktuje vědomí. Pokud přijmeme hypotézu, podle které hrajeme, je odpověď v tom, že je to výhodné pro systém, protože takovým způsobem se systém jednoduše krmí. Fenomén alkoholu a narkotik je ještě i v tom, že se systém nejen krmí, např. při výbuchu hněvu, když je člověk v emoci, tak nejen že se krmí, ale přitom plně blokuje v člověku možnost se duchovně rozvíjet. To znamená, že se zabezpečuje potravou počas celé délky lidského života a i po něm, protože se člověk stává subosobností. A zde samozřejmě začíná všechno otázkou „kdo jsem já?“, protože ve skutečnosti člověk cítí, kdo je. A zde je důležité si tuto otázku položit.

Alexandr Kravčenko: Víte, opravdu… nyní jsme se dotkli téma etymologie, významu slov. A nakolik jazyk zrcadlí podstatu mnohých procesů a jevů. Často se říká, „Zneužívání alkoholu začíná z tohoto a tamtoho…“, a vlastně můžeme slovo „zneužívání“ (v ruštině zní  „zloužívání“)  rozdělit na „zlo“ a „užívání“ alkoholu. Toto zlo – to už je samo to užití, a ne jednou za týden, jednou za měsíc, za rok a tak podobně. Vždyť vše je v podstatě tím řečeno. Ale tady systém zase klade ty svoje páčky (za ně táhá), přispůsobí po svém čárky, a už máme, že zneužití – to je něco, co nastane z ne užití. Ne. Už jen samotný alkohol, samotná narkotika – to je opravdu vážné zlo.

Elena Maslova: Mně jsou zase velmi blízká slova Fjodora Uglova, který ve své knize „Pravda a lež o povolených drogách“ uvedl tato slova: „Mnozí připisují všechno zlo zneužívání alkoholu, a přitom  za to schovávají, podporují užívání. Nikdo však nikde nestanovil hranici, kde končí požívání a začíná zneužívání. Nikdo nespočítal, kolik bídy lidstvu přineslo požívání a kolik zneužívání. Pijan si nesedá často za volant. Většinou si tam sednou ti, kdo si myslí, že pili „kulturně“, jen přiměřenou dávku. Ale po takových dávkách se často stávají nehody, protože bezpečná dávka existuje pouze v mysli opilců. Ve skutečnosti bezpečná dávka neexistují. Každá dávka je škodlivá a nebezpečná, jak pro toho, kdo pije, tak pro jeho okolí“. Vědci také zjistili, že všeobecně i minimální dávky mají nenapravitelné důsledky.

Alexandr Kravčenko: Pojďme trochu dál, a víc do hloubky a do šířky. Už jsme tady dnes hovořili o drogách – tripy LSD, které byly, řekněme, v módě tak před 50-60 lety. Tak tam je takový velmi zajímavý jev. Tyto tripy byly individuální nebo nakolik jsem to pochopil, i skupinové. A právě působení druhotného vědomí na skupinu lidí, kteří brali meskalin nebo LSD a podobné drogy, co ta ukazuje?

Diana Olejnik: Ukazuje to, že jednak skutečně všechna vědomí jsou spojena v jednom systému, a ten proces je možné řídit tak, že se lidem dá bud‘ určitá látka, nebo vloží se nějaký určitý program. A vlastně zvlášť zjevně to potvrzovaly experimenty s lidmi, kteří se toho zúčastnili. Lidé jsou ovšem  odpočátku jako jedna rodina spojeni duchovně. Systém však také dává svá určitá spojení. Ale jaká spojení? Na ovládání lidí. A to jsou diametrálně protichůdné věci.

Tatiana Zinčenko: Ještě vyjasním něco o těch kolektivních tripech. Byl tam takový účinek, když společně něco vykouřili nebo něco brali, tak ke všem přicházely tytéž obrazy a tytéž informace. A tento kolektivní rituál si vykládali  jako jakési společné putování do nějaké jiné úrovně, komunikace s nějakými vyššími silami, různými duchy apod. A protože všichni viděli jedno a totéž, tak neměli žádné pochybnosti. Ale když chápeme, že tito lidé jsou pod vlivem halucinogenu a tam už Osobnost není na prvním místě, je tam druhotné vědomí, a proto nemohou v tom stavu cítit svoji jednotu na duchovní úrovni, tak se projevuje sjednocení právě na úrovni vědomí, to jest společné pole (lze říci takto: „systém se baví“), do kterého přicházejí stejné obrazy, a všichni je společně vnímají. Takovýmto způsobem se posiluje víra v to, že takový rituál je něco posvátného, a všichni ti lidé mrhají svým životem a časem na to, co nazývají duchovním rozvojem, ale v podstatě je to duchovní degradace jejich Osobností.

 A také v procesu dnešní diskuse jsem došla k následujícímu pochopení. Vychází z toho, že pokud se člověk nezřekne úplně od základu všech omamných látek (ať už drog, nebo alkoholu) – on sice žije dál, komunikuje, ale v podstatě jeho Osobnost je natolik odstraněna ze všeho jeho vnitřního života, je natolik “za mřížemi”, za plotem, za stěnou, tj. natolik je mimo ovládání situace, že člověk, dá se říci, už za života žije jako subosobnost. 

1:59:30

Alexandr Kravčenko: To<