Pochopení rad | Klinika zdraví
logo

Klinika zdraví

Agapit Pečerský

 

Agapit Pečerský (? - 1095) - světec Kyjevské Rusi, lékař nezištný, relikvie kterého jsou stále uloženy v Kyjevo-Pečerské Lávře, jehož ostatky mají dodnes zázračnou moc a uzdravují  duše i těla stovek lidí.

 

A jeho odkaz – rada-  zní:

„Není  vhodné  znepokojovat Pána z jakéhokoli důvodu  než pro spásu duše své. Neproste o tělo, o zdraví, nestrachujte se o život – to vše je jen prach a touhy nenasytné. Není důstojnější prosby než prosba o spasení své duše.“

 

Agapit Pečerský

Poutě k Agapitovi (výbrané kapitoly z knihy Anastasii Novych  Sensei ze Šambaly. khiha II)

 

Ještě za jeho života Agapita navštěvovalo hodně lidí, přičemž byly to lidé nejrůznějších vyznání a náboženství – muslimové, buddhisté, křesťané, pohané. Přicházeli k němu nejen pro léčbu, ale také jako ke skutečnému Mudrci, jako ke Člověku, který zná pravou Cestu k Bohu. Mnozí příslušníci vysokých církevních kruhů neměli Agapita zrovna v lásce právě kvůli těmto poutníkům. Vždyť on je nenutil ke změně víry, jak to dělali kněží, aby upevnili svou moc. Promlouval pravými slovy Ježíše o tom, že Bůh je jeden, ale cest k Němu je hodně. A dokonce mě ani nepřekvapuje, že zmínky o poutních výpravách k ruskému Mudrci byly z kronik pečlivě odstraněny. Vždyť Agapit vyprávěl o  pravém Učení Krista, které bylo postupem času přeměněno na náboženství. Vyprávěl o svobodě volby, o věčné duši.

 

Bez ohledu na to, že Agapit léčil lidí a zbavoval je neduhu duševních a tělesných, on sám je také poučoval:  „Není vhodné znepokojovat Pána z jakéhokoli důvodu, než o spásu duše své. Neproste o tělo, o zdraví, nestrachujte se o život – to vše je jen prach a touhy nenasytné. Není důstojnější prosby, než prosba o spasení své duše“. Díky Agapitovi mnozí lidé skutečně uvěřili v Boha, protože on sám byl vždy příkladem pravého sloužení Bohu v duchovní čistotě. A jeho vnitřní duch byl tak silný, že pro něj nic nebylo nemožné. Což Agapit nejednou dokázal slovem i skutkem.

 

Duchovní lidé přicházeli k němu, ti kořistní se ho báli. Agapit učil lidí, aby si zachovávali čistotu svých myšlenek. Protože z jakékoli špatné myšlenky se rodí pochybnosti. A pochybnosti nejsou slučitelné s čistou vírou. Pochybnosti jsou schopné všechno zničit. Agapit vždy opakoval: „Věřte a bude vám přáno dle víry vaše. Je to jednoduché, ale těžké to pochopit. Složitost koření z jednoduchosti“.

Zde je příklad Agapitovy duchovní síly… Do jeho celý přinesli těžce zraněného, se zlomeninami obou nohou, Ratimíra, bojovníka knížete Izjaslava. Všichni si mysleli, že chlapec si již dlouho na tomto světě nebude. Jenže neuběhla ani hodina a voják v doprovodu Agapita vyšel z cely po vlastních nohou. Tehdy tento případ šokoval mnohé.

 

Agapit konal mnoho zázraků. A také měl vynikající smysl pro humor. Poměrně často si dělal legraci z těch, v nichž zcela jasně převládali lidské neřestí. Jednou k němu přivedly významného kupce z Kyjeva, kterého velmi trápila jeho nemoc. Kupec začal nabízet Agapitovy velké peníze za to, že ho nemoci zbaví. A po celou dobu potřásal dvěma měšci zlatých mincí.

 

Agapit kupce vyléčil. Jenže toho ovládla lakomost. Na druhou stranu ale všichni viděli, jak on sám osobně sliboval, že se Agapitovi odmění. A tak se kupec rozhodl, že Svatého oklame. Napadlo ho, že místo zlatých minci nasype do měšců drobné měďáky, vždyť přece nikdo neviděl, co v nich tehdy bylo. Když tak učinil, pro uklidnění svědomí vložil ještě do každého měšce jednu zlatou minci. A zaradoval se, že je uzdraven a že díky vlastní chytrosti ještě ušetří tolik zlata. V doprovodu své družiny se vypravil za Agapitem podruhé, aby dostál kupeckému slovu a vyrovnal dluh. Při pohledu na měšce v jeho hrdě napřažené ruce se Agapit  pouze pousmál a pravil: „Od nikoho jsem peníze nevzal, ani od tebe nevezmu. Avšak slovu svému dostojíš. Běž a rozdej toto zlato chudým“. Kupec se ještě více zaradoval a v doprovodu své družiny odešel splnit přání Svatého muže. Jenže když měšec otevřel a začal vytahovat mince, ukázalo se, že všechny jsou zlaté až na jednu.

 

Kupec se rozčílil v domnění, že zřejmě si doma popletl měšce. Avšak pokyn Svatého může, který obdržel za přítomností své družiny, splnil. Jenže po příchodu domu jej ovládlo skutečné zděšení - všechno jeho zlato se proměnilo v drobné měďáky. A mezi touto hromadou měďáků byl pouze jeden jediný zlatý. Lidská chamtivost je lidskou neřesti a bohužel, nejen světských, ale také mnichů. Dokonce i v dobách Agapitových mnozí bratří z kláštera, v němž Svatý pobýval, měli lásku ke zlatu mnohem větší, než k Bohu a využívali své mnišské postavení k tomu, aby mámili z prosťáčků peníze …

 

Agapitovo učení

Agapit učil mnichy, jak mají opravdově sloužit Bohu. Říkal, že pojmy "zlato" a "mnich" jsou neslučitelné. Člověk nemůže sloužit dvěma pánům současně – buď bude sloužit Pánu, nebo pozemskému bohatství čili ďáblu. Třetí možnost není. Za veškeré své činy mnich očekává pravou odměnu pouze od Boha na onom světě, nikoli od lidí tady a teď. Zlato znečisťuje duší a pokouší mysl. Je to věc mrzká, po niž mnozí prahnou, ale která je ve skutečnosti jen pomíjivý klam. Pravou hodnotu nachází mnich v upřímné modlitbě za svou duší. Ne o sytosti břicha a zdraví těla byste se měli starat. Bez ohledu na to, že se teď najíte do sytosti, dříve nebo později, stejně budete mít hlad. Bez ohledu na tvoje pevné zdraví, dříve nebo později, vaše tělo stejně zemře. Zatímco duše je věčná. A pouze ona si zaslouží skutečnou péči. Jak říkával Agapit, mnich se modli z celého srdce za všechny lidí, avšak smysl mnišství je ve službě Bohu a v tom - vymodlit si spasení pro svou duší.

 

Za jeho života se mnozí bratří Agapita obávali. A to i přesto, že sám Agapit nikdy nikoho neodsuzoval. Po jeho smrti si tajní milovníci zlata oddechli, protože již mezi nimi nebyl Ten, který nenechával jejich Svědomí na pokoji. Později, popisující život v klášteře, zcela záměrně zatajili mnoho dobrých skutků Agapita. Ve snaze pozdvihnout vlastní význam, připsali si zázraky, co tvořil Agapit. Učení Agapitovo bylo skryto, vždyť bylo zcela v rozporu s jejích touhou po moci a po penězích. A slávu, kterou klášter získal mezi lidmi díky Agapitovi a jeho učedníkům, využili pro své vlastní obohacení tak, že vynalézali stále nové způsoby, jak vydělat peníze a dosáhnout svých politických cílů.

V převážné většině případů ve všech těch podivínech, kteří si přivlastnili cizí zásluhy, nebylo víc svátosti, než u obchodníka na tržnici.− A Sensei pronesl s povzdechem: − Lidé zůstávají lidmi, ať už oblékají jakýkoli šat … I když Agapit byl mezi těmi, komu lidský rozum přisuzoval svátost, skutečně byl Svatý, protože v něm přebýval sám Duch Svatý.

 

Modlitba Agapita pro spásu duše

Otče můj Všemohoucí,

V Tebe jediného vkládám své naděje

A prosím tebe, Pane,

Jen o spásu duše své,

Buď vůle Tvá Svatá

Posílením mým na této cestě

Neboť život bez Tebe

 je okamžik prázdný.

Jen ve službě Tobě je život věčný.

Amen